BAZÁLNÍ STIMULACE

Koncept bazální stimulace je zaměřen na podporu tří složek člověka, kterými jsou vnímání, pohyb a komunikace. Využitím jednotlivých prvků této metody tak dochází k cílené stimulaci smyslových orgánů a hybnosti žáka.

Bazální stimulace je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept, který se orientuje na všechny oblasti lidských potřeb. Koncept vychází z poznatků pedagogiky, fyziologie, anatomie, neurologie, vývojové psychologie a ošetřovatelství.

Bazální stimulace se velmi osvědčuje v péči u dětí předčasně narozených, v péči o děti i dospělé s vrozeným intelektovým a somatickým postižením, u lidí s různými akutními a chronickými onemocněními a po úrazech mozku.

K prvkům bazální stimulce, které v rámci výuky žáků využíváme patří:

1. POLOHOVÁNÍ ŽÁKŮ:

Polohování je nezbytnou součástí každodení péče o žáky s tělesným a kombinovaným postižením. Správné polohování slouží k prevenci dekubitů a kontraktur, k podpoře plicní ventilace, facilitaci správného pohybového vzoru, podpoře vnímání vlastního těla (propriocepce), rozvoji kognitivních funkcí (žák má díky polohování možnost získat nové zkušenosti) a ke zvýšení pocitu pohody a bezpečí.

S pomocí polohovacích pomůcek (molitanové polštáře, válce, stočené deky a jiné) využíváme těchto základních poloh:

poloha hnízdo: (v leže na zádech, v leže na boku, v leže na břiše) poloha nabízí pocit jistoty a bezpečí a zlepšení vnímání hranic svého těla. Umožňuje žákům odpočinout si a navozuje v nich příjemné pocity.

poloha mumie: umožnit žákovi zprostředkování vjemu ze svého vlastního těla a pocítit tak jeho hranice. Žáci se obkládají srolovanými ručníky a dekami, poté se zavinou do deky.

modulace tělesných hranic: žák se obloží dekami či polohovacími pomůckami těsně okolo hranic jejich těla. Přesně si tak může uvědomit, kde jeho tělo „začíná“ a „končí“. Uvědomění si svého těla je jedno z východisek tohoto konceptu.

mikropolohování: jedná se malé změny polohy v rámci výše uvedených poloh. Mikropolohování má velký vliv na celkovou pohodu.

2. TAKTILNÍ A VIBRAČNÍ STIMULACE:

Při taktilní (dotekové) stimulaci jde zpravidla o aktivity realizované rukama nebo pomocí pomůcek na celém těle nebo jeho částech, kterou žák vnímá kůží. Je realizována prostřednictvím doteků, hlazení a masáží. Taktilní stimulaci vykonáváme jako součást komunikace s žákem, pro jeho zklidnění a relaxaci či pro zlepšení prokrvení stimulovaných částí těla.

Vibrační stimulace provádíme prostřednictvím vibračních přístrojů nebo také poklepáváním rukou či prsty. Podle vhodně zvolené intenzity vibrací může u žáka docházet ke snížení svalového tonu při hypertonii, ke zvyšování svalového tonu při hypotonii, k prokrvení určených částí těla a k navození příjemného pocitu a relaxaci. V obou případech stimulací konzultujeme jejich vhodnost provedení se školeným odborníkem. 

3. VESTIBULÁRNÍ STIMULACE:

Touto stimulací se rozumí aktivity vnímané žákem prostřednictvím ústrojí rovnováhy. Vhodná stimulace tohoto systému je jeden z předpokladů pro pohyb v prostoru, pro bipedální lokomoci a pro udržení postury těla. Vestibulární stimulace realizujeme např. prostřednictvím

a) polohování (vleže, vsedě, změny poloh na vozíku či na lůžku);

b) houpáním (houpačky, vaky, rehabilitační sítě);

c) pasivním cvičením (pohyby hlavy nebo celého trupu);

d) aktivním cvičením.

4. DECHOVÁ CVIČENÍ A MASÁŽE POVZBUZUJÍCÍ DÝCHÁNÍ:

Dechová cvičení vytváří správný dýchací stereotyp, který výrazně ovlivňuje správné držení těla, posiluje dýchací svalstvo, zlepšuje funkci vnitřních orgánů, ulehčuje vykašlávání a uvolňuje svalové a psychické napětí.

Masáže povzbuzující dýchání jsou prováděna v oblasti zad nebo ventrální části hrudníku. Je součástí dechové gymnastiky. Masáž vede k ustálení rytmu dýchání na stejné frekvenci u žáka i zaměstnance a tím mezi nimi vzniká komunikační proces, který může poskytnout proces uvolnění, pocit jistoty a blízkosti a vyjádřit empatii.

5. OROFACIÁLNÍ STIMULACE:

Orofaciální stimulace slouží jako terapie u osob s poruchami v obličejové – faciální a ústní – orální oblasti. Jejím cílem je lepší orientace jazyka v ústech, aktivizace polykání, snížení salivace, úprava dýchání, normalizace svalového napětí, podpora preverbálních a verbálních schopností. Ke stimulacím využíváme kulaté měkké štětce, vodu, lžičky, ubrousky a především ruce.

Součástí orofaciální stimulace dle konceptu bazální stimulace je:

• somatická stimulace obličejové části hlavy
• orální stimulace
• bodová stimulace

6. PASIVNÍ CVIČENÍ:

tato cvičení se zařazují u žáků, u kterých jsou možnosti aktivního pohybu velmi omezené, nebo dokonce nejsou vůbec schopni aktivního pohybu. Cvičí se s horními i dolními končetinami, s rukou, s prsty na rukou i na nohou. Cvičení je vhodné především pro udržení nebo zvětšení kloubní pohyblivosti, pro protažení zkrácených svalů, jako prevence kontraktur, pro zachování obrazu pohybu v mozku či jako podpora jeho vytváření, a jako podpora oběhových funkcí a předcházení otoků. cvičení probíhá především v rámci rehabilitační tělesné výchovy. 

DESATERO BAZÁLNÍ STIMULACE:

1. Přivítejte se a rozlučte s žákem pokud možno vždy stejnými slovy.
2. Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě (iniciální dotek).
3. Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle.
4. Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem.
5. Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov.
6. Při rozhovoru s žákem používejte takovou formu komunikace, na kterou je/byl zvyklý.
7. Nepoužívejte v řeči zdrobněliny, kromě těch, na které je klient zvyklý.
8. Nehovořte s více osobami najednou.
9. Při komunikaci s žákem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí.
10. Umožněte žákovy reagovat na vaše slova.